Několik slov o mně

Miloš Němec

Jsem manžel a pyšný táta. S manželkou jsme se potkali v Třeboni. Byla z jižních Čech a studovala v Ostravě. Já byl z východních Čech a studoval v Praze. Vztah na dálku jako z učebnice. Nakonec to vyšlo a po sedmileté známosti jsme se vzali. Na jaře 2009 se nám narodila dcera Klárka, v létě 2011 druhá dcera Terezka. Od ostatních otců se asi moc neliším, mám samozřejmě ty nejkrásnější holky na světě. Žijeme v rodinném domku v malé obci blízko Pardubic.

Jsem inženýr. Vystudoval jsem Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Promoval jsem v roce 2006 na katedře Technické kybernetiky, se specializací na Kybernetiku a umělou inteligenci. Nabyté znalosti z teorie řízení v praxi nevyužívám a rychle zapomínám.

Sedm let jsem se živil vývojem softwaru a poté přešel na pozici systémového inženýra. Ve firmě T – CZ, a.s. se zabýváme se vývojem a výrobou technologií pro aktivní a pasivní sledování leteckého vzdušného prostoru.

Hodně čtu a píšu. Ocitnu-li se v cizím městě na náměstí, jdu se nejdříve podívat do knihkupectví. A to i tehdy, když jsou všechny knihy psány neznámým písmem připomínajícím rozsypaný čaj. Nemám vyhraněný styl, s chutí si přečtu skoro všechno. Nedělám rozdíly mezi brakem a uměním, v každé knize jsou dobré i špatné stránky. Lehnout si s knížkou je ta největší pohoda, knížky jsou mými věrnými společníky i při cestování.

Mám rád pohyb venku. Vyrazit v dobrých botách do přírody je velká radost. Člověk je s přírodou pevně spjat. Z přírody jsme vzešli, žili jsme v ní tisíce let. Navzdory všem technickým vymoženostem současnosti kontakt s přírodou nutně potřebujeme. O zážitcích a zkušenostech z cest do přírody píši na blog Venkohled.

Hraji na kytaru. Začal jsem až na vysoké škole jako naprostý samouk. Hrál jsem, jak se říká, k ohýnku. S narozením dětí jsem kytaru na odložil a k hraní se vrátil zhruba před třemi lety. Snažím se neustále zlepšovat a pravidelně cvičím. O svém snažení, zkušenostech i omylech píši na blog Kytarová snídaně.