Podej ruku lesu
7.-9.10.2005 Jizerské hory

Že pojedeme s Reníkem na víkendovku Podej ruku lesu (shodou okolností moje první brontosauří akce) bylo dohodnuto až na poslední chvíli, kdy se organizátorka Jana ze základního článku Svízel přítula ozvala, že v roubence ukryté kdesi v Jizerských horách se uvolnily ještě dvě místa. Krátce před odjezdem vlaku jsem ještě pobíhal po pardubické Hypernově a sháněl materiál na společné vaření. Reník vyjížděl z Prahy a sejít jsme se měli někde cestou. České dráhy nezklamaly a už na odjezdu z Pardubic jsme měli několik desítek minut zpoždění. Nakonec to ale nevadilo, protože Reník se seknul v Praze a tak jsem na něj ještě asi tři hodiny čekal v Železném Brodě. Do Josefova Dolu jsme dojeli půl hodiny před půlnocí a před sebou měli ještě asi hodinový pochod k Mariánskohorským boudám. Krátké bloudění jsme si odbyli ještě v osadě a k roubence osvětlené jen mihotavým světlem několika petrolejek jsme i v pořádku dorazili krátce po půl jedné. To už nezbývalo nic, než rozbalit spacák a průzkum okolí i seznamování s ostatními nechat až na ráno.
Teprve při sobotním budíčku a následné rozcvičce poznáváme všechny účastníky (s výjimkou Kosmonauta, který přijel ještě později). Sešlo se nás skoro dvacet, kdybych měl všechny vyjmenovat, určitě bych na někoho zapomněl.
Určitým překvapením byla makrobiotická strava, kterou mi bylo dáno poznat hned při snídani. Byla to zajímavá zkušenost, ale když jsme si hned po skončení víkendovky zašli na pořádný párek, přijal jsem to s povděkem.
Sobota byla ve znamení práce v lesní školce (úprava záhonků pro stromky), s obědem u romantickém prostředí říčky Jedlová a s oživením v podobě hry na upíry, kdy dva tajní upíři měli za úkol nepozorovaně vysát co nejvíce účastníků. Při zahájení hry jsem si říkal, že se budu mít na pozoru, ale nic naplat, když mě Světla požádala o pomoc při odnesení hrnce s vodou, na upíry jsem si ani nevzpomněl a bylo vymalováno.
Večer je vedle několika her uvnitř roubenky (jen škoda, že nikdo nepřivezl kytaru) a ekologické diskuze zpestřen větší bojovou hrou venku. Sice se nepodařilo učit vítěze, ale i tak to byla velmi vydařená a místy díky černočerné tmě i docela akční hra. Reník dokonce spadl do potoka :-)
V neděli ráno nás organizátoři budí čtyřhlasně zpívanou písničkou. Rozcvička měla podobu v podstatě společenské hry, kdy náhodně vygenerované dvojice muž-žena měly za úkol držet mezi sebou špejli (každý jedním prstem) a překonávat přitom na připravené trati různé překážky.
Po vydatné makrobiotické snídani, s kulturní vložkou v podobě autorské básně od Lentilky, konečně vyrážíme alespoň na krátký výlet. Nejprve na protrženou přehradu, kde nám Jana vypráví o dramatických událostech z roku 1916 (a Filípek připojuje celou řadu technických detailů), potom k údolní nádrži Souš a nazpět mimo cesty nádhernou krajinou podzimních Jizerských hor.
Po úklidu roubenky se vracíme do Josefova Dolu a postupně se rozjíždíme domů. Takže na závěr velké díky organizátorům: Filípkovi za ekologické i technické přednášky, Lentilce za hry a povídky, Kátě za obětavé vaření a Janě za celkově bezchybnou organizaci.
Sociální záložky (?): linkuj.cz topclanky.cz |
Tento článek si od 20.10.2005 přečetlo 999 čtenářů.
Diskuze:
V dizkuzi zatím nejsou žádné příspěvky.
Než přidáte svůj příspěvek, mějte prosím na zřeteli, že budou smazány:
- všechy vulgarity,
- všechny příspěvky netýkající se tématu.
linkuj.cz
topclanky.cz